Newyorský obchodník s čajem Thomas Sullivan často posílal vzorky čaje potenciálním zákazníkům. Aby snížil náklady, vymyslel metodu: balení malých množství sypaných čajových lístků do několika malých hedvábných sáčků. V té době někteří zákazníci, kteří nikdy předtím čaj nevařili, neznali proces vaření, jednoduše vhodili sáčky do vroucí vody. Postupně však lidem tento obal vyhovoval a snadno se používal a vytvořil se zvyk používat malé čajové sáčky. Někdo navrhl, že hedvábné sáčky jsou příliš jemné, a tak přešel na bavlněnou gázu a oficiálně zahájil komerční prodej. V roce 1903 Sullivan požádal o patent na čajové sáčky a v roce 1920 byly čajové sáčky široce používány v americkém gastronomickém průmyslu.
Zpočátku čajové sáčky používaly hedvábné sáčky, které byly poměrně drahé. Později vynalezl bostonský obchodník William Hermanson teplu-odolné papírové sáčky na čaj, díky nimž se z hlediska materiálů více podobaly moderním čajovým sáčkům. Zpočátku měly americké čajové sáčky design jednoho-sáčku. Díky jednoduchému tvaru a základnímu balicímu stroji se čajové lístky po vložení do vody koncentrují uvnitř sáčku, což má za následek pomalý proces vaření. Později někdo zjistil, že balení čajových lístků do dvou-sáčků s listy složenými do tvaru W urychlilo proces vaření. V roce 1949 vyrobila německá společnost Teepack první plně automatický stroj na balení čajových sáčků s dvojitým-sáčkem na světě založený na tomto konceptu. Tento typ balení se poté stal populární v Evropě a přijali jej zavedení obchodníci s čajem jako Twinning a Whittard.
Po desetiletích úspěchu na americkém trhu představil Joseph Tetley v roce 1953 čajové sáčky do Británie.
